Zoorehabilitace
Zoorehabilitaci lze charakterizovat jako jeden z terapeutických prostředků, ve kterém jsou činnosti se zvířaty využívány pro práci s dětmi nebo klienty s handicapem fyzickým, duševním nebo kombinovaným. Tyto aktivity na bázi biologické přirozenosti umožňují nebo zlepšují správný psychosomatický vývoj zdravotně postižených a znevýhodněných osob. Specifikou naší činnosti je, že mimo jiné uplatňujeme tuto metodu u dětí s poruchami chování.
Mnohé z Vás jistě zaujal již samotný název této sekce a termín zoorehabilitace za využití psů. Daleko známější v povědomí veřejnosti je totiž výraz canisterapie. Dle našeho soudu správněji je v poslední době v odborných publikacích i praxi nahrazován termín canisterapie slovem zoorehabilitace. Důvodem je snaha o přesnější vystižení této aktivity se zvířaty. Výraz terapie by měl být terminologicky používán výhradně ve spojení s lékařskými a psychologickými postupy, které mohou uplatňovat pouze lékaři nebo psychologové s patřičným odborným vzděláním. Termín zoorehabilitace lépe vystihuje podstatu aktivit se zvířaty pro zlepšení života handicapovaných. Tato teze ovšem neznamená se uzavírat do sebe, ale naopak jen ve spolupráci s ostatními oborníky naplno využít schopností zvířat pro individuálně cílenou pomoc. V našich podmínkách se tak děje v úzké součinnosti s psychology, etopedy a speciálními pedagogy. Neméně důležitá je i podpora a zájem rodičů při aplikaci této specifické metody.
.
V rámci zoorehabilitace má specifické postavení zoorehabilitace za využití psů. Z mnoha subjektivních i objektivních důvodů jsou vazby mezi člověkem a psem velmi silné. Jistě to souvisí i s historickým vývojem obou těchto živočišných druhů, kdy úzké soužití mezi Homo sapiens a Canis familiaris trvající již tisíciletí je doloženo nejen archeologickými, ale i genetickými a dalšími výzkumy.
